Co je to ŠÁRIJA
Jedná se o soubor pravidel daných muslimům Bohem, kterými by se měli řídit, aby se dostali do nebe. Klíčovým zdrojem práva Šaría jsou Korán (pravidla daná Alláhem) a Sunna (výroky a činy proroka Mohameda). Protože v současné době je na světě zcela dominující sunnitský islám, převážná část muslimů vykládá Korán podle Sunny. Pokud chcete co nejlépe poznat islám, stačí poznat Šaríu.
Právo Šaría je chápáno, podobně jako Korán, jako věčné a neměnné. Zatímco klasické právo se přizpůsobuje potřebám společnosti, v případě dokonalého práva Šaría se musí lidé přizpůsobit jemu. Islám tak vytváří svůj vlastní právní systém, protože Šaría nedefinuje pouze náboženské povinnosti muslima jako jednotlivce vůči bohu. Dotýká se snad všech myslitelných (i nemyslitelných) oblastí života. Obsahuje právo trestní, rodinné, válečné, dědické, majetkové, závazkové… Vzhledem k širokému obsahu právních norem v islámu popisuje Dr. Bill Warner islám spíše jako politickou ideologii, než-li náboženství. Stejně tak orientalisté, arabisté, religionisté a další odborníci přinejmenším naznačují, že islám není „tak úplně“ normální náboženství. Silný prvek islámského práva bývá vysvětlován tak, že zatímco křesťanství se vyvíjelo na území pod správou římského práva, islámu takovýto základ chyběl.
Muslimové obecně usilují o to, aby Šaría upravovala vztah mezi všemi, kdo se k islámu hlásí. Právě existence práva Šaría v islámu by také mohla být jednou z příčin jejich horší integrace v neislámské společnosti, protože postupně dochází k vytvoření paralelní společnosti s vlastním právem. Většina specifických požadavků, které bývají muslimy vznášeny jsou v souladu s právem Šaría. Muslimové sice vnímají islám jako náboženství, na všechny muslimy (i nemuslimy!) však postupně působí jejich politické požadavky (stručný výčet seřazen od mírnějších po ty nejabsurdnější):
- Zavádění HALAL (v islámu povolených) potravin (včetně rituálních porážek zvířat za plného vědomí), z nichž bývá odváděna daň, která slouží k šíření islámu.
- Povinné zahalování žen (částečně i mužů).
- Více volného času v práci či ve škole pro plněný častých motliteb (5x denně).
- Neplatí svoboda slova. To se týká nekritizovatelnosti Koránu a proroka Mohameda. Některé redakce si ani netroufnou vytisknout karikatury proroka Mohameda, nebo se ruší výstavy karikatur jako v případě Charlie Hebdo v Belgickém Hergé muzeu v Lovani a všichni tak jednají v souladu s právem Šaría.
- Nerovnost mužů a žen. U soudu má žena ½ vypovídací hodnotu, dcery dědí ½ toho, co syn. Mohou být také fyzicky trestané mužem.
- Muslimka nesmí navázat intimní vztah s nemuslimem, ale muslim může navazovat vztahy s nemuslimkami (křesťankami a židovkami). Jejich děti pak musí být muslimové.
- Nerovnost nemuslimů oproti plnohodnotným muslimům.
- Muslimové jsou povinni platit Zakát (náboženskou daň), podrobení nemuslimové jsou povinni platit i diskriminační daň džizju.
- Povolení ozbrojeného džihádu, válečné kořisti, otroctví, kamenování, bičování…
Tyto kontroverzní části práva Šaría (a nespočet dalších) pak bývají předmětem dlouhodobých či trvalých sporů mezi muslimy a nemuslimy.
Šaría je tak v rozporu s právním systémem jiných států, paradoxně i některých islámských, které právo Šaría nezavedly vůbec, nebo ho zavedly jen částečně.
V roce 2001 Evropský soud pro lidská práva označil právo Šaría za neslučitelné s demokratickou a sekulární společností.
Zdroje:
1) Právo Šaria pro nemuslimy (Bill Warner)
2) Úvod do islámského práva (Jan Potměšil)
3) Sunna - pramen islámského práva (Petr Pelikán)